dohořet
[dohořet]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řel, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
1. (co dohoří)
přestat hořet:
Nechali oheň dohořet.
Plameny zvolna dohořely.
2. (co dohoří)
hořením se spotřebovat, zcela shořet:
Sirka mi dohořela až k prstům.
Cigareta dohořela k filtru.
Jakmile šňůra dohořela, ozvala se strašná rána.
podst. jm. Svíčka po dohoření knotu zhasne.
nedokonavé k 1, 2 → dohořívat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohořet]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řel, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
1. (co dohoří)
přestat hořet:
Nechali oheň dohořet.
Plameny zvolna dohořely.
2. (co dohoří)
hořením se spotřebovat, zcela shořet:
Sirka mi dohořela až k prstům.
Cigareta dohořela k filtru.
Jakmile šňůra dohořela, ozvala se strašná rána.
podst. jm. Svíčka po dohoření knotu zhasne.
nedokonavé k 1, 2 → dohořívat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)