dorážet
[doraːžet]
(3. j. -ží, 3. mn. -žejí, -ží, rozk. -žej, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co doráží {kam; odkud})
dostávat se, dopravovat se na nějaké místo, přicházet, přijíždět:
Obvykle dorážejí do práce na osmou.
Po 45 minutách ostrého stoupání dorážím na místo.
Zdravotníci na člunu během chvilky dorážejí k molu.
přen. Americké hity do zdejších kin dorážejí ze zámoří s čím dál menším zpožděním.
2. (co doráží {kam; odkud})
být dopravovaný, doručovaný, dodávaný:
Do přístavu doráží první zásilky zboží.
Dopisy a balíky nedorážejí, jak by měly.
Pár minut před uzávěrkou doráží e-mailem odpověď od starosty.
3. expresivní (co doráží na co, na koho)
prudce narážet, dostávat se někam:
Vítr dorážel na okno.
Strhla se velká bouře a vlny dorážely na loď.
4. (kdo doráží {na koho; čím; s čím; „…“})
slovně nebo svým jednáním nedávat pokoj, neustále naléhat, obtěžovat syn. dotírat:
Neustále na něj doráželi otázkami.
Sousedovi psi na nás štěkali a doráželi.
Co chvíli na ni dorážely s dotazy, kdo byl jejím tanečníkem.
„Řekni nám, kde jsi sebral ty šperky?“ doráželi na něho.
podst. jm. dorážení much
sport. Hosté doráželi na domácí obranu. útočili
5. (kdo doráží co {čím; kam})
prudkým úderem přisunovat, přitlačovat k něčemu, zcela přirážet:
Aby mezi prkny nebyly spáry, doráží se každé prkno do předcházejícího pomocí klínů.
sport. Obránce vystřelí a útočníci mají za úkol přes obránce dorážet puk, který brankář vyrazí. vstřelovat
6. (kdo doráží koho4 {čím})
násilně zbavovat života (někoho, kdo byl dříve zraněný, oslabený ap.), usmrcovat syn. dobíjet 2:
Zraněného divočáka dorážela smečka psů.
Zranění byli v ulicích doráženi bajonety.
Ve znaku je lovec, který na okraji lesa doráží medvěda.
7. kolokviální vyšší
silně poškozovat, způsobovat zánik syn. ničit:
Sankce dorážejí již značně oslabenou ekonomiku země.
8. kolokviální vyšší
zbavovat tělesných nebo duševních sil, silně oslabovat, vyčerpávat syn. ničit:
Lidi ničené přes den rachotem aut a tramvají doráží večer ryk z reproduktorů.
dokonavé k 1, 2, 5–8 → dorazit 1–6
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doraːžet]
(3. j. -ží, 3. mn. -žejí, -ží, rozk. -žej, trp. -žen, podst. jm. -žení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co doráží {kam; odkud})
dostávat se, dopravovat se na nějaké místo, přicházet, přijíždět:
Obvykle dorážejí do práce na osmou.
Po 45 minutách ostrého stoupání dorážím na místo.
Zdravotníci na člunu během chvilky dorážejí k molu.
přen. Americké hity do zdejších kin dorážejí ze zámoří s čím dál menším zpožděním.
2. (co doráží {kam; odkud})
být dopravovaný, doručovaný, dodávaný:
Do přístavu doráží první zásilky zboží.
Dopisy a balíky nedorážejí, jak by měly.
Pár minut před uzávěrkou doráží e-mailem odpověď od starosty.
3. expresivní (co doráží na co, na koho)
prudce narážet, dostávat se někam:
Vítr dorážel na okno.
Strhla se velká bouře a vlny dorážely na loď.
4. (kdo doráží {na koho; čím; s čím; „…“})
slovně nebo svým jednáním nedávat pokoj, neustále naléhat, obtěžovat syn. dotírat:
Neustále na něj doráželi otázkami.
Sousedovi psi na nás štěkali a doráželi.
Co chvíli na ni dorážely s dotazy, kdo byl jejím tanečníkem.
„Řekni nám, kde jsi sebral ty šperky?“ doráželi na něho.
podst. jm. dorážení much
sport. Hosté doráželi na domácí obranu. útočili
5. (kdo doráží co {čím; kam})
prudkým úderem přisunovat, přitlačovat k něčemu, zcela přirážet:
Aby mezi prkny nebyly spáry, doráží se každé prkno do předcházejícího pomocí klínů.
sport. Obránce vystřelí a útočníci mají za úkol přes obránce dorážet puk, který brankář vyrazí. vstřelovat
6. (kdo doráží koho4 {čím})
násilně zbavovat života (někoho, kdo byl dříve zraněný, oslabený ap.), usmrcovat syn. dobíjet 2:
Zraněného divočáka dorážela smečka psů.
Zranění byli v ulicích doráženi bajonety.
Ve znaku je lovec, který na okraji lesa doráží medvěda.
7. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo, co doráží koho4, co)Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
silně poškozovat, způsobovat zánik syn. ničit:
Sankce dorážejí již značně oslabenou ekonomiku země.
8. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo, co doráží koho4)Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zbavovat tělesných nebo duševních sil, silně oslabovat, vyčerpávat syn. ničit:
Lidi ničené přes den rachotem aut a tramvají doráží večer ryk z reproduktorů.
Poznámka Trpné příčestí se používá jen ve významech 3–8.
dokonavé k 1, 2, 5–8 → dorazit 1–6
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)