dokončit
[dokončɪt]
(3. j., 3. mn. -čí, rozk. -či, čin. -čil, trp. -čen, podst. jm. -čení)
sloveso dokonavé
(kdo dokončí co)
dovést do konce, do stavu, kdy je něco hotové, ukončit, skončit op. začít:
dokončit práci
dokončit studium
dokončit projekt podle plánu
Opevnění hradu bylo dokončeno v roce 1433.
Stavbu se podařilo dokončit se čtyřměsíčním předstihem.
příd. jm. Nemá dokončené vysokoškolské vzdělání.
nedokonavé → dokončovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dokončɪt]
(3. j., 3. mn. -čí, rozk. -či, čin. -čil, trp. -čen, podst. jm. -čení)
sloveso dokonavé
(kdo dokončí co)
dovést do konce, do stavu, kdy je něco hotové, ukončit, skončit op. začít:
dokončit práci
dokončit studium
dokončit projekt podle plánu
Opevnění hradu bylo dokončeno v roce 1433.
Stavbu se podařilo dokončit se čtyřměsíčním předstihem.
příd. jm. Nemá dokončené vysokoškolské vzdělání.
nedokonavé → dokončovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)