dobitý
[dobɪtiː]
přídavné jméno
regionální, Morava
1.
údery, pádem ap. bolestivě, vážně poraněný:
dobitá kolena
Nohy má dobité, samá modřina.
Na skále stačí uklouznout a člověk skončí dobitý o pár set metrů níž.
2.
údery, pádem, zátěží ap. poškozený, opotřebený:
Silnice je tu dobitá od tisíců kamionů.
Motorka je tak dobitá, že ji ani nezamykám, stejně by ji nikdo nechtěl.
3.
psychicky nebo fyzicky vyčerpaný, unavený:
Po včerejším závodě jsem úplně dobitá.
Už se mi nikam nechce, jsem hrozně dobitý.
→ i dobít
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobɪtiː]
přídavné jméno
regionální, Morava
1.
údery, pádem ap. bolestivě, vážně poraněný:
dobitá kolena
Nohy má dobité, samá modřina.
Na skále stačí uklouznout a člověk skončí dobitý o pár set metrů níž.
2.
údery, pádem, zátěží ap. poškozený, opotřebený:
Silnice je tu dobitá od tisíců kamionů.
Motorka je tak dobitá, že ji ani nezamykám, stejně by ji nikdo nechtěl.
3.
psychicky nebo fyzicky vyčerpaný, unavený:
Po včerejším závodě jsem úplně dobitá.
Už se mi nikam nechce, jsem hrozně dobitý.
→ i dobít
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)