dohadovat se
[dohadovat se]
(1. j. -duji se, -duju se, 3. j. -duje se, 3. mn. -dují se, -dujou se, rozk. -duj se, čin. -doval se, podst. jm. -dování (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se dohaduje {s kým; o čem; o co, o koho})
vyměňovat si názory, zprav. s nekritickým prosazováním vlastního mínění nebo s cílem něco získat:
Dohadovat se s vámi nebudeme.
Dohadovali jsme se o tom asi hodinu a půl.
Rozvedení rodiče se dohadovali o děti.
Dohaduje se s úřady o nálezné.
podst. jm. Na ten koncert půjdeme všichni, a žádné dohadování!
2. (kdo se dohaduje {o čem; čeho; co…; že…; zda…})
usuzovat, předpokládat bez znalosti dostačujících faktů, hádat syn. domýšlet se:
Co bylo příčinou epidemie, se odborníci zatím jen dohadují.
Proč se tak změnil, se dnes můžeme jenom dohadovat.
Autor volně kombinuje prameny a dohaduje se detailů.
3. (kdo se dohaduje {s kým; na čem; o čem})
dosahovat shody, dohody ve věcech, o kterých se vyjednává syn. domlouvat se 1:
Ministři se o víkendu dohadovali na konkrétních krocích.
Pokud bychom se dohadovali o prodeji, tak jedině za obvyklou tržní cenu.
Kdybych nevěděl, že je schopný, tak bych se s ním na ničem nedohadoval.
dokonavé k 3 → dohodnout se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohadovat se]
(1. j. -duji se, -duju se, 3. j. -duje se, 3. mn. -dují se, -dujou se, rozk. -duj se, čin. -doval se, podst. jm. -dování (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se dohaduje {s kým; o čem; o co, o koho})
vyměňovat si názory, zprav. s nekritickým prosazováním vlastního mínění nebo s cílem něco získat:
Dohadovat se s vámi nebudeme.
Dohadovali jsme se o tom asi hodinu a půl.
Rozvedení rodiče se dohadovali o děti.
Dohaduje se s úřady o nálezné.
podst. jm. Na ten koncert půjdeme všichni, a žádné dohadování!
2. (kdo se dohaduje {o čem; čeho; co…; že…; zda…})
usuzovat, předpokládat bez znalosti dostačujících faktů, hádat syn. domýšlet se:
Co bylo příčinou epidemie, se odborníci zatím jen dohadují.
Proč se tak změnil, se dnes můžeme jenom dohadovat.
Autor volně kombinuje prameny a dohaduje se detailů.
3. (kdo se dohaduje {s kým; na čem; o čem})
dosahovat shody, dohody ve věcech, o kterých se vyjednává syn. domlouvat se 1:
Ministři se o víkendu dohadovali na konkrétních krocích.
Pokud bychom se dohadovali o prodeji, tak jedině za obvyklou tržní cenu.
Kdybych nevěděl, že je schopný, tak bych se s ním na ničem nedohadoval.
dokonavé k 3 → dohodnout se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)