dohodit
[dohoďɪt]
(3. j., 3. mn. -odí, rozk. -oď, čin. -odil, trp. -ozen, podst. jm. -ození)
sloveso dokonavé
1. (kdo dohodí kam {čím; co})
házením někam dostat:
Koulí dohodil na metu 67,30.
Diskem dohodil do vzdálenosti 64,4 metrů.
Snaží se míč dohodit až za brankovou čáru soupeře.
Dohodila dál než ostatní.
2. kolokviální
umožnit, zajistit někomu získání něčeho, někoho, obstarat, zprostředkovat:
Práci mu dohodila známá.
Dohodil mu kšeft.
Dohodil mi místo technika.
Dohodil jí účetního.
Když se dozvěděl, že je ještě svobodná, snažil se jí dohodit ženicha.
◊ co by kamenem dohodil
velmi blízko:
Z náměstí je to k zámku co by kamenem dohodil.
Školu máme od domu, co by kamenem dohodil.
→ doklady v korpusu
nedokonavé k 1, 2 → dohazovat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohoďɪt]
(3. j., 3. mn. -odí, rozk. -oď, čin. -odil, trp. -ozen, podst. jm. -ození)
sloveso dokonavé
1. (kdo dohodí kam {čím; co})
házením někam dostat:
Koulí dohodil na metu 67,30.
Diskem dohodil do vzdálenosti 64,4 metrů.
Snaží se míč dohodit až za brankovou čáru soupeře.
Dohodila dál než ostatní.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo dohodí koho4, co komu)Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
umožnit, zajistit někomu získání něčeho, někoho, obstarat, zprostředkovat:
Práci mu dohodila známá.
Dohodil mu kšeft.
Dohodil mi místo technika.
Dohodil jí účetního.
Když se dozvěděl, že je ještě svobodná, snažil se jí dohodit ženicha.
◊ co by kamenem dohodil
velmi blízko:
Z náměstí je to k zámku co by kamenem dohodil.
Školu máme od domu, co by kamenem dohodil.
→ doklady v korpusu
nedokonavé k 1, 2 → dohazovat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)