dostihnout
[dosťɪhno͡ut]
(3. j. -ihne, rozk. -ihni, čin. -ihl, trp. -ižen, podst. jm. -ižení, -ihnutí)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dostihne koho4, co)
pohybem dosáhnout, přijít, přiblížit se k někomu, k něčemu, dojít, doběhnout syn. dohnat, dohonit:
Policisté dostihli opilého řidiče.
Pokoušeli se na kolech dostihnout odjíždějící parník.
Po krátké honičce byla partička dostižena.
podst. jm. Soupeř, o několik metrů před ním, už nebyl k dostižení.
přen. Krize dostihla automobilový průmysl.
2. (kdo dostihne koho4)
chytit a zadržet zprav. za nedovolený čin syn. dopadnout:
Zloděje se podařilo dostihnout.
Americké úřady ho dostihly až po dvanácti letech.
podst. jm. Poskytl policii informace vedoucí k dostižení pachatele.
3. (kdo, co dostihne koho4, co)
dosáhnout stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnat se syn. dohnat, dohonit:
bodově dostihnout lídra soutěže
Musí se lépe připravovat a dostihnout ostatní ve třídě.
Můžu s pýchou říct, že jsem ho nejen dostihl, ale v mnoha směrech předčil.
Sledovanost České televize sice stoupla, televizi Prima však dosud nedostihla.
podst. jm. Usilují o dostižení konkurence.
4. (kdo dostihne koho4 {kde})
najít někoho někde, navázat kontakt syn. zastihnout:
Jednoho z nich jsem telefonicky doma dostihla.
Na uvedeném čísle je lze dostihnout 24 hodin denně.
Zkoušel matce dvakrát volat, než se mu ji podařilo dostihnout.
podst. jm. Na původní adrese firmy není k dostižení.
◊ minulost někoho dostihla
vyšlo najevo něco z něčí minulosti, zprav. provinění, zločin ap.
nedokonavé k 1, 3 → dostihovat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dosťɪhno͡ut]
(3. j. -ihne, rozk. -ihni, čin. -ihl, trp. -ižen, podst. jm. -ižení, -ihnutí)
sloveso dokonavé
1. (kdo, co dostihne koho4, co)
pohybem dosáhnout, přijít, přiblížit se k někomu, k něčemu, dojít, doběhnout syn. dohnat, dohonit:
Policisté dostihli opilého řidiče.
Pokoušeli se na kolech dostihnout odjíždějící parník.
Po krátké honičce byla partička dostižena.
podst. jm. Soupeř, o několik metrů před ním, už nebyl k dostižení.
přen. Krize dostihla automobilový průmysl.
2. (kdo dostihne koho4)
chytit a zadržet zprav. za nedovolený čin syn. dopadnout:
Zloděje se podařilo dostihnout.
Americké úřady ho dostihly až po dvanácti letech.
podst. jm. Poskytl policii informace vedoucí k dostižení pachatele.
3. (kdo, co dostihne koho4, co)
dosáhnout stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnat se syn. dohnat, dohonit:
bodově dostihnout lídra soutěže
Musí se lépe připravovat a dostihnout ostatní ve třídě.
Můžu s pýchou říct, že jsem ho nejen dostihl, ale v mnoha směrech předčil.
Sledovanost České televize sice stoupla, televizi Prima však dosud nedostihla.
podst. jm. Usilují o dostižení konkurence.
4. (kdo dostihne koho4 {kde})
najít někoho někde, navázat kontakt syn. zastihnout:
Jednoho z nich jsem telefonicky doma dostihla.
Na uvedeném čísle je lze dostihnout 24 hodin denně.
Zkoušel matce dvakrát volat, než se mu ji podařilo dostihnout.
podst. jm. Na původní adrese firmy není k dostižení.
◊ minulost někoho dostihla
vyšlo najevo něco z něčí minulosti, zprav. provinění, zločin ap.
nedokonavé k 1, 3 → dostihovat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)