dohonit
[dohoňɪt]
(3. j., 3. mn. -ní, rozk. -ň, čin. -nil, trp. -něn, podst. jm. -nění)
sloveso dokonavé
1. (kdo dohoní koho4, co)
pohybem dosáhnout, přijít, přiblížit se k někomu, k něčemu syn. dohnat 1, dostihnout 1:
Dohonila ho ve dveřích.
Ten by mě nedohonil.
Hlídka zloděje dohonila a zadržela.
Rozeběhla se, aby dohonila tramvaj.
Jděte napřed, já vás dohoním.
2. (kdo dohoní co), (kdo dohoní, co…)
uskutečnit něco zameškaného syn. dohnat 2:
dohonit všechny resty
dohonit zameškanou látku
Musím dohonit, co jsem na konci roku nestihl.
Trochu zaostávají ve znalostech práce s počítačem, ale to se dá rychle dohonit.
Když to nestihnu, tak to musím dohonit v noci.
3. (kdo, co dohoní koho4, co)
dosáhnout stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnat se syn. dohnat 3, dostihnout 3:
Dohonili bodový náskok soupeře.
Země ve výrobě oceli dohonila i nejvyspělejší státy.
Když je konkurence dohoní, přijdou s něčím novým.
nedokonavé k 1–3 → dohánět 1–3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohoňɪt]
(3. j., 3. mn. -ní, rozk. -ň, čin. -nil, trp. -něn, podst. jm. -nění)
sloveso dokonavé
1. (kdo dohoní koho4, co)
pohybem dosáhnout, přijít, přiblížit se k někomu, k něčemu syn. dohnat 1, dostihnout 1:
Dohonila ho ve dveřích.
Ten by mě nedohonil.
Hlídka zloděje dohonila a zadržela.
Rozeběhla se, aby dohonila tramvaj.
Jděte napřed, já vás dohoním.
2. (kdo dohoní co), (kdo dohoní, co…)
uskutečnit něco zameškaného syn. dohnat 2:
dohonit všechny resty
dohonit zameškanou látku
Musím dohonit, co jsem na konci roku nestihl.
Trochu zaostávají ve znalostech práce s počítačem, ale to se dá rychle dohonit.
Když to nestihnu, tak to musím dohonit v noci.
3. (kdo, co dohoní koho4, co)
dosáhnout stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnat se syn. dohnat 3, dostihnout 3:
Dohonili bodový náskok soupeře.
Země ve výrobě oceli dohonila i nejvyspělejší státy.
Když je konkurence dohoní, přijdou s něčím novým.
nedokonavé k 1–3 → dohánět 1–3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)