dohnat
[dohnat]
(3. j. dožene, rozk. dožeň, čin. dohnal, trp. dohnán, podst. jm. dohnání)
sloveso dokonavé
1. (kdo dožene koho4, co)
pohybem dosáhnout, přijít, přiblížit se k někomu, k něčemu syn. dohonit 1, dostihnout 1:
Kolegu dohnal až na ulici.
Snažil se dohnat ujíždějící vlak.
Dohnal ji až těsně před kostelem.
Běželi za ním, ale nedohnali ho.
2. (kdo dožene co), (kdo dožene, co…)
uskutečnit něco zameškaného syn. dohonit 2:
dohnat zpoždění / skluz / deficit
Chybějící kondici chce co nejrychleji dohnat.
Je si jistý, že děti učení rychle doženou.
Na poslední chvíli se snaží dohnat, co se dá.
Co jsme dlouho zanedbávali, nemůžeme dohnat za pár dní.
3. (kdo dožene koho4, co {čím; v čem})
dosáhnout stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnat se syn. dohonit 3, dostihnout 3:
Dohnat takový náskok bude těžké.
Tým své nedostatky dohnal bojovností.
V příštím roce by Německo mohlo v tempu růstu dohnat Spojené státy.
4. (kdo, co dožene koho4 k čemu; koho4, co kam)
způsobit, že se někdo, něco ocitne v určitém nežádoucím stavu, dovést:
Nešťastná láska ho dohnala k sebevraždě.
Příběh dohnal nejednoho diváka k slzám.
Problémy ho dohnaly k zoufalému činu.
Podobné spekulace ho vždycky dohnaly k zuřivosti.
Úplatkářství dohnalo zemi do hluboké krize.
◊ [hnát / dovést / dohnat ap.] něco do extrému / krajnosti
dostávat, dostat něco na hranici nebo za hranici přijatelnosti • maximálně něco stupňovat, vystupňovat
◊ minulost někoho dohnala
vyšlo najevo něco z něčí minulosti, zprav. provinění, zločin ap.
nedokonavé k 1–4 → dohánět 1–4
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dohnat]
(3. j. dožene, rozk. dožeň, čin. dohnal, trp. dohnán, podst. jm. dohnání)
sloveso dokonavé
1. (kdo dožene koho4, co)
pohybem dosáhnout, přijít, přiblížit se k někomu, k něčemu syn. dohonit 1, dostihnout 1:
Kolegu dohnal až na ulici.
Snažil se dohnat ujíždějící vlak.
Dohnal ji až těsně před kostelem.
Běželi za ním, ale nedohnali ho.
2. (kdo dožene co), (kdo dožene, co…)
uskutečnit něco zameškaného syn. dohonit 2:
dohnat zpoždění / skluz / deficit
Chybějící kondici chce co nejrychleji dohnat.
Je si jistý, že děti učení rychle doženou.
Na poslední chvíli se snaží dohnat, co se dá.
Co jsme dlouho zanedbávali, nemůžeme dohnat za pár dní.
3. (kdo dožene koho4, co {čím; v čem})
dosáhnout stejné úrovně jako někdo, něco, vyrovnat se syn. dohonit 3, dostihnout 3:
Dohnat takový náskok bude těžké.
Tým své nedostatky dohnal bojovností.
V příštím roce by Německo mohlo v tempu růstu dohnat Spojené státy.
4. (kdo, co dožene koho4 k čemu; koho4, co kam)
způsobit, že se někdo, něco ocitne v určitém nežádoucím stavu, dovést:
Nešťastná láska ho dohnala k sebevraždě.
Příběh dohnal nejednoho diváka k slzám.
Problémy ho dohnaly k zoufalému činu.
Podobné spekulace ho vždycky dohnaly k zuřivosti.
Úplatkářství dohnalo zemi do hluboké krize.
◊ [hnát / dovést / dohnat ap.] něco do extrému / krajnosti
dostávat, dostat něco na hranici nebo za hranici přijatelnosti • maximálně něco stupňovat, vystupňovat
◊ minulost někoho dohnala
vyšlo najevo něco z něčí minulosti, zprav. provinění, zločin ap.
nedokonavé k 1–4 → dohánět 1–4
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)