dusit se
[dusɪt se]
(3. j., 3. mn. dusí se, rozk. dus se, čin. dusil se, podst. jm. dušení (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se dusí {čím})
nemoct dýchat, přestávat dýchat:
dusit se záchvaty kašle
Lidé se nadýchali kouře a začali se dusit.
Lékaři pomohli muži, který se dusil zvratky.
Byl úplně červený, jak se dusil zadržovaným smíchem. potlačoval v sobě smích
podst. jm. Příčinou smrti bylo dušení se.
2. (kdo se dusí {čím})
nemít prostor pro vlastní potřeby a trápit se tím:
Dusím se, jsme si navzájem na obtíž!
Současný svět se dusí permanentní informační přesyceností.
3. (co se dusí)
vařit se v přikryté nádobě, v malém množství tekutiny nebo na páře:
Maso se dusí doměkka.
Očištěné a nakrájené houby se dusí na cibulce.
◊ dusit se ve vlastní šťávě
být v bezvýchodné situaci, neumět nebo nemít možnost ji sám řešit
→ doklady v korpusu
dokonavé k 1–3 → udusit se
dokonavé k 1, 2 → zadusit se 1, 2
dokonavé k 3 → podusit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dusɪt se]
(3. j., 3. mn. dusí se, rozk. dus se, čin. dusil se, podst. jm. dušení (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se dusí {čím})
nemoct dýchat, přestávat dýchat:
dusit se záchvaty kašle
Lidé se nadýchali kouře a začali se dusit.
Lékaři pomohli muži, který se dusil zvratky.
Byl úplně červený, jak se dusil zadržovaným smíchem. potlačoval v sobě smích
podst. jm. Příčinou smrti bylo dušení se.
2. (kdo se dusí {čím})
nemít prostor pro vlastní potřeby a trápit se tím:
Dusím se, jsme si navzájem na obtíž!
Současný svět se dusí permanentní informační přesyceností.
3. (co se dusí)
vařit se v přikryté nádobě, v malém množství tekutiny nebo na páře:
Maso se dusí doměkka.
Očištěné a nakrájené houby se dusí na cibulce.
◊ dusit se ve vlastní šťávě
být v bezvýchodné situaci, neumět nebo nemít možnost ji sám řešit
→ doklady v korpusu
dokonavé k 1–3 → udusit se
dokonavé k 1, 2 → zadusit se 1, 2
dokonavé k 3 → podusit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)