danit
[daňɪt]
(3. j., 3. mn. daní, rozk. daň, čin. danil, trp. daněn, podst. jm. danění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo daní co {čím})
podrobovat něco dani 1 (platbě) • počítat a platit daň z něčeho syn. zdaňovat:
danit příjmy
danit výrobky nižší sazbou
Potraviny jsou daněny patnácti procenty.
Státní příspěvek ke spoření se nedaní.
Manželé chtějí danit společně.
podst. jm. Dvojí danění by měla nahradit jednotná sazba.
2. (kdo daní koho4)
ukládat někomu povinnost platit daň 1 (platbu) syn. zdaňovat:
Stát daní firmy a obchodní společnosti.
Bohatí budou daněni jako právnické osoby.
dokonavé k 1, 2 → zdanit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[daňɪt]
(3. j., 3. mn. daní, rozk. daň, čin. danil, trp. daněn, podst. jm. danění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo daní co {čím})
podrobovat něco dani 1 (platbě) • počítat a platit daň z něčeho syn. zdaňovat:
danit příjmy
danit výrobky nižší sazbou
Potraviny jsou daněny patnácti procenty.
Státní příspěvek ke spoření se nedaní.
Manželé chtějí danit společně.
podst. jm. Dvojí danění by měla nahradit jednotná sazba.
2. (kdo daní koho4)
ukládat někomu povinnost platit daň 1 (platbu) syn. zdaňovat:
Stát daní firmy a obchodní společnosti.
Bohatí budou daněni jako právnické osoby.
dokonavé k 1, 2 → zdanit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)