dobyvatel
[dobɪvatel]
(2. j. -le, 3., 6. j. -li, -lovi, 1. mn. -lé)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (čeho)
kdo něco dobývá 1 (zmocňuje se), získává bojem nebo násilím:
dobyvatel Alexandr Veliký
dobyvatelé města
bitva mezi španělskými dobyvateli a Aztéky
Dobyvatelům nezbývalo než obránce vyhladovět.
Odvážní dobyvatelé se plavili do exotických zemí.
2. (čeho, koho2)
kdo něco, někoho dobývá 2 (s velkým úsilím získává):
dobyvatel žen / dívčích srdcí
dobyvatel severního pólu / Everestu
dobyvatel vesmíru
dobyvatel hitparád
3. knižní (čeho)
kdo těží nerostné suroviny:
dobyvatel uhlí
dobyvatel a zpracovatel mědi
dobyvatelé surovin a energetických zdrojů
► dobyvatelka
[dobɪvatelka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
dobyvatelka kariérních stupínků
dobyvatelky obou světových pólů
Byla zvyklá spíše odmítat ctitele než být sama dobyvatelkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobɪvatel]
(2. j. -le, 3., 6. j. -li, -lovi, 1. mn. -lé)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (čeho)
kdo něco dobývá 1 (zmocňuje se), získává bojem nebo násilím:
dobyvatel Alexandr Veliký
dobyvatelé města
bitva mezi španělskými dobyvateli a Aztéky
Dobyvatelům nezbývalo než obránce vyhladovět.
Odvážní dobyvatelé se plavili do exotických zemí.
2. (čeho, koho2)
kdo něco, někoho dobývá 2 (s velkým úsilím získává):
dobyvatel žen / dívčích srdcí
dobyvatel severního pólu / Everestu
dobyvatel vesmíru
dobyvatel hitparád
3. knižní (čeho)
kdo těží nerostné suroviny:
dobyvatel uhlí
dobyvatel a zpracovatel mědi
dobyvatelé surovin a energetických zdrojů
► dobyvatelka
[dobɪvatelka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
dobyvatelka kariérních stupínků
dobyvatelky obou světových pólů
Byla zvyklá spíše odmítat ctitele než být sama dobyvatelkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)