dobyvačný
[dobɪvačniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
který má snahu bojem, silou něco získat, někoho ovládnout, výbojný • svědčící o takové snaze:
dobyvačný národ
dobyvačná armáda
dobyvačná válka
dobyvačná politika Napoleona
Nebyl jediný, kdo měl dobyvačné choutky.
2.
který se usilovně snaží někoho získat k milostným vztahům, smělý, troufalý:
dobyvačný muž
Svůdce se postupem času stává dobyvačnějším a sebevědomějším.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobɪvačniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
který má snahu bojem, silou něco získat, někoho ovládnout, výbojný • svědčící o takové snaze:
dobyvačný národ
dobyvačná armáda
dobyvačná válka
dobyvačná politika Napoleona
Nebyl jediný, kdo měl dobyvačné choutky.
2.
který se usilovně snaží někoho získat k milostným vztahům, smělý, troufalý:
dobyvačný muž
Svůdce se postupem času stává dobyvačnějším a sebevědomějším.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)