dobročinnost
[dobročɪnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
konání dobra 1 (toho, co je morálně správné), prokazování dobrodiní 1 (dobrých skutků) finanční pomocí, věcným darem ap., charita:
Věnuje se dobročinnosti.
Zabývá se dobročinností.
Výtěžek akce jde na dobročinnost. na dobročinné účely
◊ dobročinnosti se meze nekladou
je vítána ochota udělat něco navíc, přispět něčím (další prací, penězi ap.), co přesahuje daný požadavek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobročɪnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
konání dobra 1 (toho, co je morálně správné), prokazování dobrodiní 1 (dobrých skutků) finanční pomocí, věcným darem ap., charita:
Věnuje se dobročinnosti.
Zabývá se dobročinností.
Výtěžek akce jde na dobročinnost. na dobročinné účely
◊ dobročinnosti se meze nekladou
je vítána ochota udělat něco navíc, přispět něčím (další prací, penězi ap.), co přesahuje daný požadavek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)