dobrosrdečnost
[dobrosrdečnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
vlastnost toho, kdo je dobrosrdečný, vlídný, laskavý • takové jednání, chování syn. dobromyslnost:
Vyznačoval se výjimečnou laskavostí a dobrosrdečností.
Má ve tváři pokoru a dobrosrdečnost.
Zamilovali si ji kvůli její dobrosrdečnosti.
Spoléhá na dobrosrdečnost lidí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobrosrdečnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
vlastnost toho, kdo je dobrosrdečný, vlídný, laskavý • takové jednání, chování syn. dobromyslnost:
Vyznačoval se výjimečnou laskavostí a dobrosrdečností.
Má ve tváři pokoru a dobrosrdečnost.
Zamilovali si ji kvůli její dobrosrdečnosti.
Spoléhá na dobrosrdečnost lidí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)