dobromyslnost
[dobromɪslnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
vlastnost toho, kdo je dobromyslný, vlídný, laskavý • takové jednání, chování syn. dobrosrdečnost:
Vyzařovala z něho dobromyslnost a vřelé srdce.
Podvodníci využívají dobromyslnosti a důvěřivosti starších lidí, aby se dostali do jejich domovů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobromɪslnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
vlastnost toho, kdo je dobromyslný, vlídný, laskavý • takové jednání, chování syn. dobrosrdečnost:
Vyzařovala z něho dobromyslnost a vřelé srdce.
Podvodníci využívají dobromyslnosti a důvěřivosti starších lidí, aby se dostali do jejich domovů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)