dobromyslný
[dobromɪslniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
který je vlídný, laskavý, přívětivý • svědčící o takovém založení syn. dobrosrdečný:
přátelský a dobromyslný člověk
Byl dobromyslnější než jeho otec.
Měl sice dobromyslný úsměv, ale jeho oči byly chladné.
Na vše se dovede dívat s dobromyslným humorem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobromɪslniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
který je vlídný, laskavý, přívětivý • svědčící o takovém založení syn. dobrosrdečný:
přátelský a dobromyslný člověk
Byl dobromyslnější než jeho otec.
Měl sice dobromyslný úsměv, ale jeho oči byly chladné.
Na vše se dovede dívat s dobromyslným humorem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)