dobrota
[dobrota]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vlídný, laskavý přístup, postoj • dobrá vůle, snaha prospět, pomoct někomu, laskavost:
Zneužíval lidské dobroty.
Doplatila na svou dobrotu.
Při stopování spoléhá na dobrotu lidí.
2. často mn.
dobrý, chutný pokrm, lahůdka, pochoutka:
sladké / vánoční dobroty
zabijačkové / grilované dobroty
pochutnat si na dobrotách
Navařila spoustu dobrot.
Na talíři nezbylo ani sousto. „To byla dobrota!“ shodli se. bylo to velmi chutné
◊ být (od) té dobroty (a…)
(výraz prosby) prokázat někomu laskavost, projevit někomu vstřícnost
◊ dělat dobrotu
1. (o lidech) chovat se dobře, řádně • být hodný, nezlobit
2. (o věcech) dobře, spolehlivě fungovat
◊ něco / to nedělá dobrotu
něco dělá potíže, působí problémy, neprospívá to (někomu, něčemu), nefunguje to
◊ pro / za dobrotu na žebrotu
dobrý skutek, laskavost, ochota nebývají oceněny a nevyplácejí se
◊ sekat dobrotu kolokv. vyš.
chovat se dobře, řádně • být hodný, nezlobit
► dobrůtka
[dobruːtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
sladká dobrůtka
Rádi mlsají dobrůtky.
Napekla různé dobrůtky.
To je fakt dobrůtka! velmi chutné
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobrota]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vlídný, laskavý přístup, postoj • dobrá vůle, snaha prospět, pomoct někomu, laskavost:
Zneužíval lidské dobroty.
Doplatila na svou dobrotu.
Při stopování spoléhá na dobrotu lidí.
2. často mn.
dobrý, chutný pokrm, lahůdka, pochoutka:
sladké / vánoční dobroty
zabijačkové / grilované dobroty
pochutnat si na dobrotách
Navařila spoustu dobrot.
Na talíři nezbylo ani sousto. „To byla dobrota!“ shodli se. bylo to velmi chutné
◊ být (od) té dobroty (a…)
(výraz prosby) prokázat někomu laskavost, projevit někomu vstřícnost
◊ dělat dobrotu
1. (o lidech) chovat se dobře, řádně • být hodný, nezlobit
2. (o věcech) dobře, spolehlivě fungovat
◊ něco / to nedělá dobrotu
něco dělá potíže, působí problémy, neprospívá to (někomu, něčemu), nefunguje to
◊ pro / za dobrotu na žebrotu
dobrý skutek, laskavost, ochota nebývají oceněny a nevyplácejí se
◊ sekat dobrotu kolokv. vyš.
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expr. Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
chovat se dobře, řádně • být hodný, nezlobit
► dobrůtka
[dobruːtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
sladká dobrůtka
Rádi mlsají dobrůtky.
Napekla různé dobrůtky.
To je fakt dobrůtka! velmi chutné
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)