brzdař
[brzdař̥], 2. j. [brzdaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
pracovník obsluhující brzdy železničních vozů:
pracovat jako brzdař na dráze
Brzdař na pokyn z vysílačky zatahoval brzdu zadního vozu.
2. profesní mluva: sport
člen posádky závodního bobu obsluhující brzdy:
brzdař čtyřbobu
V posádce dvojbobu je pilot a brzdař.
► brzdařka
[brzdař̥ka], 2. mn. [brzdařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Za první světové války jezdila ve vojenských transportech coby brzdařka.
2.
brzdařka dvojbobu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brzdař̥], 2. j. [brzdaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
pracovník obsluhující brzdy železničních vozů:
pracovat jako brzdař na dráze
Brzdař na pokyn z vysílačky zatahoval brzdu zadního vozu.
2. profesní mluva: sport
člen posádky závodního bobu obsluhující brzdy:
brzdař čtyřbobu
V posádce dvojbobu je pilot a brzdař.
► brzdařka
[brzdař̥ka], 2. mn. [brzdařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Za první světové války jezdila ve vojenských transportech coby brzdařka.
2.
brzdařka dvojbobu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)