dobýt
[dobiːt]
(3. j. -bude, -byde, rozk. -buď, čin. -byl, trp. -byt, podst. jm. -bytí)
sloveso dokonavé
1. (kdo dobude co)
násilím, bojem získat, vojensky se zmocnit, obsadit:
dobýt pevnost
Armáda dobyla město.
Hrad byl dobyt švédskými vojsky.
podst. jm. Brambory se do Evropy začaly dostávat po dobytí Incké říše Španěly v první polovině 16. století.
příd. jm. Partyzáni si zachovali kontrolu nad dobytým územím.
2. (kdo, co dobude co, koho4; čeho)
s velkým úsilím, námahou získat, dosáhnout, objevit ap.:
dobýt vítězství
dobýt ženu svých snů získat její náklonnost, lásku
Dobyla nejvyššího uznání ve své profesi.
Po druhé světové válce soutěžily mocnosti o to, kdo první dobude vesmír.
podst. jm. Polárník Amundsen a jeho druzi při dobytí jižního pólu využili psy.
3. (kdo dobude co {z koho; od koho})
důrazným vyžadováním, násilím ap. získat, vymoct, vydobýt, vynutit:
Novela by měla pomoci věřitelům dobýt jejich pohledávky.
Dražebník chce pomáhat těm, kteří nemohli dobýt své peníze.
4. kniž. (kdo dobude co {odkud})
získat vyjmutím z půdy, ložiska ap., sklidit, vykopat, vydolovat, vytěžit:
dobýt brambory
dobýt nové uhlí
dobýt pařez z hlíny
ned. k 1–4 → dobývat 1–4
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobiːt]
(3. j. -bude, -byde, rozk. -buď, čin. -byl, trp. -byt, podst. jm. -bytí)
sloveso dokonavé
1. (kdo dobude co)
násilím, bojem získat, vojensky se zmocnit, obsadit:
dobýt pevnost
Armáda dobyla město.
Hrad byl dobyt švédskými vojsky.
podst. jm. Brambory se do Evropy začaly dostávat po dobytí Incké říše Španěly v první polovině 16. století.
příd. jm. Partyzáni si zachovali kontrolu nad dobytým územím.
2. (kdo, co dobude co, koho4; čeho)
s velkým úsilím, námahou získat, dosáhnout, objevit ap.:
dobýt vítězství
dobýt ženu svých snů získat její náklonnost, lásku
Dobyla nejvyššího uznání ve své profesi.
Po druhé světové válce soutěžily mocnosti o to, kdo první dobude vesmír.
podst. jm. Polárník Amundsen a jeho druzi při dobytí jižního pólu využili psy.
3. (kdo dobude co {z koho; od koho})
důrazným vyžadováním, násilím ap. získat, vymoct, vydobýt, vynutit:
Novela by měla pomoci věřitelům dobýt jejich pohledávky.
Dražebník chce pomáhat těm, kteří nemohli dobýt své peníze.
4. kniž. (kdo dobude co {odkud})
získat vyjmutím z půdy, ložiska ap., sklidit, vykopat, vydolovat, vytěžit:
dobýt brambory
dobýt nové uhlí
dobýt pařez z hlíny
ned. k 1–4 → dobývat 1–4
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)