dobýt se
[dobiːt se]
(3. j. -bude se, -byde se, rozk. -buď se, čin. -byl se, podst. jm. -bytí (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dobude kam)
násilím, silou vniknout, dostat se do uzavřeného, ohrazeného prostoru:
dobýt se do trezoru / do pokladny
Fanoušci se snažili dobýt do ochozů.
Zloději se podařilo dobýt do domu.
ned. → dobývat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobiːt se]
(3. j. -bude se, -byde se, rozk. -buď se, čin. -byl se, podst. jm. -bytí (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dobude kam)
násilím, silou vniknout, dostat se do uzavřeného, ohrazeného prostoru:
dobýt se do trezoru / do pokladny
Fanoušci se snažili dobýt do ochozů.
Zloději se podařilo dobýt do domu.
ned. → dobývat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)