dmýchat
[dmiːxat]
(3. j. -chá, rozk. -chej, čin. -chal, trp. -chán, podst. jm. -chání)
sloveso nedokonavé
dmychat
[dmɪxat]
(3. j. -chá, rozk. -chej, čin. -chal, trp. -chán, podst. jm. -chání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co dmýchá {co; do čeho; čím})
přivádět, vhánět vzduch, foukat:
Synové kováře dmýchají / dmychají do ohně vzduch.
Jeden házel do pece uhlí a druhý dmýchal měchem.
podst. jm. dmýchání kyslíku do taveniny oceli
příd. jm. vzduch dmýchaný do vysoké pece
2. expresivní (kdo, co dmýchá co)
podněcovat, vyvolávat něco dosud (relativně) slabého, klidného, rozněcovat, rozviřovat syn. rozdmýchávat:
Premiér dmýchal ve straně nenávist.
Už nebudu dál dmýchat tuto diskusi.
Mým cílem není dmýchat emoce, ale spíše hledat smíření.
Tvrdil, že nechce dmychat žádné vášně, přesto pořádá veřejnou debatu na toto téma.
podst. jm. dmýchání politické krize
dokonavé k 1, 2 → rozdmýchat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dmiːxat]
(3. j. -chá, rozk. -chej, čin. -chal, trp. -chán, podst. jm. -chání)
sloveso nedokonavé
dmychat
[dmɪxat]
(3. j. -chá, rozk. -chej, čin. -chal, trp. -chán, podst. jm. -chání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co dmýchá {co; do čeho; čím})
přivádět, vhánět vzduch, foukat:
Synové kováře dmýchají / dmychají do ohně vzduch.
Jeden házel do pece uhlí a druhý dmýchal měchem.
podst. jm. dmýchání kyslíku do taveniny oceli
příd. jm. vzduch dmýchaný do vysoké pece
2. expresivní (kdo, co dmýchá co)
podněcovat, vyvolávat něco dosud (relativně) slabého, klidného, rozněcovat, rozviřovat syn. rozdmýchávat:
Premiér dmýchal ve straně nenávist.
Už nebudu dál dmýchat tuto diskusi.
Mým cílem není dmýchat emoce, ale spíše hledat smíření.
Tvrdil, že nechce dmychat žádné vášně, přesto pořádá veřejnou debatu na toto téma.
podst. jm. dmýchání politické krize
dokonavé k 1, 2 → rozdmýchat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)