dmout
[dmo͡ut]
(3. j. dme, rozk. dmi, čin. dmul, trp. dmut, podst. jm. dmutí)
sloveso nedokonavé
1. knižní (co dme co {komu})
zvětšovat objem (zprav. naplněním vzduchem), nadouvat:
Stála jako vrostlá do země, jen dech jí dmul hruď.
Vítr fouká, fičí, duje a dme plachty.
podst. jm. geogr. Mořské dmutí způsobené přitažlivostí Měsíce k Zemi ovlivňuje i tvar pobřeží a úhel dna. příliv a odliv
2. expresivní (kdo dme co {z něj. příčiny})
cítit a projevovat radost, hrdost ap. (až nadměrně):
Když naši hokejisté zvítězili v extralize, to jsme dmuli prsa.
S pocitem dobře vykonané práce budeme dmout hruď před našimi dětmi.
dokonavé k 1, 2 → nadmout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dmo͡ut]
(3. j. dme, rozk. dmi, čin. dmul, trp. dmut, podst. jm. dmutí)
sloveso nedokonavé
1. knižní (co dme co {komu})
zvětšovat objem (zprav. naplněním vzduchem), nadouvat:
Stála jako vrostlá do země, jen dech jí dmul hruď.
Vítr fouká, fičí, duje a dme plachty.
podst. jm. geogr. Mořské dmutí způsobené přitažlivostí Měsíce k Zemi ovlivňuje i tvar pobřeží a úhel dna. příliv a odliv
2. expresivní (kdo dme co {z něj. příčiny})
cítit a projevovat radost, hrdost ap. (až nadměrně):
Když naši hokejisté zvítězili v extralize, to jsme dmuli prsa.
S pocitem dobře vykonané práce budeme dmout hruď před našimi dětmi.
dokonavé k 1, 2 → nadmout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)