dmout se
[dmo͡ut se]
(3. j. dme se, rozk. dmi se, čin. dmul se, podst. jm. dmutí (se))
sloveso nedokonavé
1. kniž. (co se dme {komu; z něj. příčiny})
zvětšovat svůj objem (zprav. naplněním vzduchem), nadouvat se:
Hruď se jí prudce dmula strachem a vyčerpáním.
Pod tričkem se mu dmulo břicho.
2. expr. (kdo se dme {z něj. příčiny})
cítit a projevovat radost, hrdost ap. (až nadměrně):
dmout se pýchou
Sportovní fanoušci se dmou národní hrdostí.
Maminky se hrdě dmuly nad talentem svých ratolestí.
dok. k 1, 2 → nadmout se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dmo͡ut se]
(3. j. dme se, rozk. dmi se, čin. dmul se, podst. jm. dmutí (se))
sloveso nedokonavé
1. kniž. (co se dme {komu; z něj. příčiny})
zvětšovat svůj objem (zprav. naplněním vzduchem), nadouvat se:
Hruď se jí prudce dmula strachem a vyčerpáním.
Pod tričkem se mu dmulo břicho.
2. expr. (kdo se dme {z něj. příčiny})
cítit a projevovat radost, hrdost ap. (až nadměrně):
dmout se pýchou
Sportovní fanoušci se dmou národní hrdostí.
Maminky se hrdě dmuly nad talentem svých ratolestí.
dok. k 1, 2 → nadmout se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)