dlažka I
[dlaška], 2. mn. [dlažek]
(2. j. -žky, 2. mn. -žek)
podstatné jméno rodu ženského
dlážka I
[dlaːška], 2. mn. [dlaːžek]
(2. j. -žky, 2. mn. -žek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
dílec dlažby (dlažební kostka, dlaždice ap.):
ulice vydlážděná žulovými dlažkami
pokládat v koupelně dlažky
Mrštil do okna dlažkou.
Dělníci začali s výměnou poškozených dlážek.
2. regionální, Morava, Slezsko
dřevěná podlaha (v obytné místnosti):
vytírat dlážku
Umyla dlažku a schody.
Tatínek kladl dlážku ve světnici.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dlaška], 2. mn. [dlažek]
(2. j. -žky, 2. mn. -žek)
podstatné jméno rodu ženského
dlážka I
[dlaːška], 2. mn. [dlaːžek]
(2. j. -žky, 2. mn. -žek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
dílec dlažby (dlažební kostka, dlaždice ap.):
ulice vydlážděná žulovými dlažkami
pokládat v koupelně dlažky
Mrštil do okna dlažkou.
Dělníci začali s výměnou poškozených dlážek.
2. regionální, Morava, Slezsko
dřevěná podlaha (v obytné místnosti):
vytírat dlážku
Umyla dlažku a schody.
Tatínek kladl dlážku ve světnici.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)