dlít
[dliːt]
(3. j. dlí, 3. mn. dlí, dlejí, rozk. dli, čin. dlel, podst. jm. dlení)
sloveso nedokonavé
knižní
1. (kdo dlí kde)
pobývat, zdržovat se, nacházet se na určitém místě syn. prodlévat:
Král se v zemi nezdržoval, většinou dlel v cizině.
Hraběnka často dlela na modlitbách.
2. (co dlí v čem)
zakládat se na něčem, vycházet z něčeho syn. spočívat:
Příčina příznivé ceny dlí v nižší spotřební dani.
Zádrhel dlí v tom, že celá věc není vyzkoušená.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dliːt]
(3. j. dlí, 3. mn. dlí, dlejí, rozk. dli, čin. dlel, podst. jm. dlení)
sloveso nedokonavé
knižní
1. (kdo dlí kde)
pobývat, zdržovat se, nacházet se na určitém místě syn. prodlévat:
Král se v zemi nezdržoval, většinou dlel v cizině.
Hraběnka často dlela na modlitbách.
2. (co dlí v čem)
zakládat se na něčem, vycházet z něčeho syn. spočívat:
Příčina příznivé ceny dlí v nižší spotřební dani.
Zádrhel dlí v tom, že celá věc není vyzkoušená.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)