divoký
[ďɪvokiː]
(2. st. -očejší)
přídavné jméno
1.
(o člověku)
nacházející se na nejnižším stupni nebo na začátku společenského vývoje, žijící přírodním způsobem života, primitivní, divošský syn. necivilizovaný:
rituál divokého kmene
V žilách jí kolovala nespoutaná krev divokých kočovníků.
Cestovatel přiblíží návštěvu území divokých indiánů, které je nejméně probádanou oblastí Brazílie.
2.
(o přírodě, zvířatech ap.)
vyvíjející se, rostoucí ap. přírodně, bez zásahu člověka, civilizace, panenský, neochočený:
divoký prales
stáda divoké zvěře
Území porostlé bujnou džunglí protínají divoké řeky. neregulované
Populace divokých holubů se rok od roku zvyšuje.
Orchideje rostoucí v divoké přírodě obvykle neoplývají příliš velkými květy.
Horolezci se vydávají do jižních údolí, která jsou opuštěnější a o poznání divočejší.
3.
mající velkou sílu, intenzitu • postrádající ukázněnost, nespoutaný, nevázaný, prudký:
divoká láska / nenávist
slalom na divoké vodě
sjíždět divokou řeku se silným proudem, peřejemi
Moře bylo ještě divočejší než včera.
Naše děti jsou dost divoké.
Páteční večery byly vyhrazeny divokým večírkům.
Vypukla divoká přestřelka, při níž byly zraněny desítky lidí.
4.
odchylující se od běžného průměru, mající netypický charakter, nápadný, výstřední:
Obě návrhářky vyznávají divokou módu.
Oblékala se do výrazných barev a divokých střihů.
Díky svému oblečení a divokým účesům byla nepřehlédnutelná.
S jeho divokými názory se nedokážu ztotožnit.
5.
který není povolený, porušující zákon, nelegální • který využívá nepovolené postupy, porušuje zákon ap., zejména pro vlastní obohacení • který přináší nelegální zisk:
divoká skládka odpadů
profitovat na divoké privatizaci devadesátých let
Byl nepravomocně odsouzen za jeden z nejdivočejších obchodů, jaký porevoluční éra pamatuje.
□ divoká karta (i fraz.) karetní hry
(v karetních hrách) hrací karta, která nahrazuje ostatní karty nebo přináší nějaké výhody ve hře
□ divoká rýže
1. vysoká vodní tráva s tmavě zelenými čárkovitými listy a protáhlými plody (obilkami), pocházející ze Severní Ameriky a pěstovaná jako obilovina, bot. ovsucha vodní zizania aquatica
syn. černá rýže 1, indiánská rýže 1
2. hnědá až černofialová zrna této rostliny • pokrm z nich připravený
syn. černá rýže 2, indiánská rýže 2
□ divoké koření
směs koření (obsahující např. bobkový list, nové koření, černý pepř) tmavohnědé barvy a výrazné chuti, používaná zejména k přípravě masa
□ Divoký západ
území v USA ležící západně od řeky Mississippi, pro které byly v době jeho osidlování charakteristické tvrdé životní podmínky, časté konflikty mezi bělošskými osadníky a domorodými kmeny ap.
◊ být jak(o) z divokých vajec expresivní
(zejména o dětech) být neposedný, neklidný, neukázněný, chovat se tak
◊ divoká karta
možnost zúčastnit se nějaké soutěže bez nutnosti splnit kvalifikační kritéria
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďɪvokiː]
(2. st. -očejší)
přídavné jméno
1.
(o člověku)
nacházející se na nejnižším stupni nebo na začátku společenského vývoje, žijící přírodním způsobem života, primitivní, divošský syn. necivilizovaný:
rituál divokého kmene
V žilách jí kolovala nespoutaná krev divokých kočovníků.
Cestovatel přiblíží návštěvu území divokých indiánů, které je nejméně probádanou oblastí Brazílie.
2.
(o přírodě, zvířatech ap.)
vyvíjející se, rostoucí ap. přírodně, bez zásahu člověka, civilizace, panenský, neochočený:
divoký prales
stáda divoké zvěře
Území porostlé bujnou džunglí protínají divoké řeky. neregulované
Populace divokých holubů se rok od roku zvyšuje.
Orchideje rostoucí v divoké přírodě obvykle neoplývají příliš velkými květy.
Horolezci se vydávají do jižních údolí, která jsou opuštěnější a o poznání divočejší.
3.
mající velkou sílu, intenzitu • postrádající ukázněnost, nespoutaný, nevázaný, prudký:
divoká láska / nenávist
slalom na divoké vodě
sjíždět divokou řeku se silným proudem, peřejemi
Moře bylo ještě divočejší než včera.
Naše děti jsou dost divoké.
Páteční večery byly vyhrazeny divokým večírkům.
Vypukla divoká přestřelka, při níž byly zraněny desítky lidí.
4.
odchylující se od běžného průměru, mající netypický charakter, nápadný, výstřední:
Obě návrhářky vyznávají divokou módu.
Oblékala se do výrazných barev a divokých střihů.
Díky svému oblečení a divokým účesům byla nepřehlédnutelná.
S jeho divokými názory se nedokážu ztotožnit.
5.
který není povolený, porušující zákon, nelegální • který využívá nepovolené postupy, porušuje zákon ap., zejména pro vlastní obohacení • který přináší nelegální zisk:
divoká skládka odpadů
profitovat na divoké privatizaci devadesátých let
Byl nepravomocně odsouzen za jeden z nejdivočejších obchodů, jaký porevoluční éra pamatuje.
□ divoká karta (i fraz.) karetní hry
(v karetních hrách) hrací karta, která nahrazuje ostatní karty nebo přináší nějaké výhody ve hře
□ divoká rýže
1. vysoká vodní tráva s tmavě zelenými čárkovitými listy a protáhlými plody (obilkami), pocházející ze Severní Ameriky a pěstovaná jako obilovina, bot. ovsucha vodní zizania aquatica
syn. černá rýže 1, indiánská rýže 1
2. hnědá až černofialová zrna této rostliny • pokrm z nich připravený
syn. černá rýže 2, indiánská rýže 2
□ divoké koření
směs koření (obsahující např. bobkový list, nové koření, černý pepř) tmavohnědé barvy a výrazné chuti, používaná zejména k přípravě masa
□ Divoký západ
území v USA ležící západně od řeky Mississippi, pro které byly v době jeho osidlování charakteristické tvrdé životní podmínky, časté konflikty mezi bělošskými osadníky a domorodými kmeny ap.
◊ být jak(o) z divokých vajec expresivní
(zejména o dětech) být neposedný, neklidný, neukázněný, chovat se tak
◊ divoká karta
možnost zúčastnit se nějaké soutěže bez nutnosti splnit kvalifikační kritéria
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)