divoko
[ďɪvoko]
příslovce v přísudku
(kde)
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje stav prostředí, kde je obzvláště hlučno s bouřlivou, nespoutanou atmosférou:
Na stadionu bylo docela divoko.
Na večírku bylo hodně divoko.
Je tady pořádně hlučno a divoko.
→ nadivoko, na divoko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďɪvoko]
příslovce v přísudku
(kde)
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje stav prostředí, kde je obzvláště hlučno s bouřlivou, nespoutanou atmosférou:
Na stadionu bylo docela divoko.
Na večírku bylo hodně divoko.
Je tady pořádně hlučno a divoko.
→ nadivoko, na divoko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)