divokost
[ďɪvokost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
(o lidech)
vlastnost toho, co je na nejnižším stupni nebo na začátku společenského vývoje syn. necivilizovanost:
V zemích, kde lze zažít divokost jinak usedlých kmenů, je vhodné využít průvodce.
Příčiny nekončícího místního konfliktu nelze vysvětlit teorií o divokosti a svobodomyslnosti národa.
Po dlouhou dobu byla civilizace vnímána jako stadium historického vývoje lidstva po divokosti a barbarství.
2.
(o přírodě, zvířatech ap.)
vlastnost, ráz, charakter toho, co se vyvíjí, roste ap. přírodně, bez zásahu člověka, civilizace:
Nová Guinea je ojedinělá divokostí a rozmanitostí ostrovní přírody.
Socha zpodobuje dva protipóly, divokost lesů a zkrocenou městskou krajinu.
Literáti i výtvarníci podlehli podmanivé divokosti kraje.
Železniční trať z Davle do Čerčan se proslavila divokostí tamních scenérií.
Poměrně pozdě domestikované plemeno má v sobě rysy divokosti.
3.
vlastnost toho, co má sílu, intenzitu • vlastnost toho, co postrádá ukázněnost nebo uspořádanost, nespoutanost, nevázanost:
Divokost peřejí závisí na stavu vody, pro vodáky však Sázava nebývá obtížná.
Jeho skladby mírně ztratily na rockové divokosti.
Jako voják proslul nezkrotností, divokostí a neustálými potyčkami.
Divokost porevolučních poměrů vnímaly některé skupiny obyvatel jako situaci pro ně nebezpečnou.
4.
vlastnost toho, co se odchyluje od běžného průměru, co je nepřiměřené, nápadné, výstřední (ztvárněním, provedením ap.), nápadnost, výstřednost:
V 60. letech návrháři posunuli puntíkový vzor k hravosti až divokosti.
Divokost barev navozující dojem chaosu do ložnice nepatří.
Pro větší objem a divokost účesu jsme vlasy u kořínků upravili malou krepovací žehličkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďɪvokost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
(o lidech)
vlastnost toho, co je na nejnižším stupni nebo na začátku společenského vývoje syn. necivilizovanost:
V zemích, kde lze zažít divokost jinak usedlých kmenů, je vhodné využít průvodce.
Příčiny nekončícího místního konfliktu nelze vysvětlit teorií o divokosti a svobodomyslnosti národa.
Po dlouhou dobu byla civilizace vnímána jako stadium historického vývoje lidstva po divokosti a barbarství.
2.
(o přírodě, zvířatech ap.)
vlastnost, ráz, charakter toho, co se vyvíjí, roste ap. přírodně, bez zásahu člověka, civilizace:
Nová Guinea je ojedinělá divokostí a rozmanitostí ostrovní přírody.
Socha zpodobuje dva protipóly, divokost lesů a zkrocenou městskou krajinu.
Literáti i výtvarníci podlehli podmanivé divokosti kraje.
Železniční trať z Davle do Čerčan se proslavila divokostí tamních scenérií.
Poměrně pozdě domestikované plemeno má v sobě rysy divokosti.
3.
vlastnost toho, co má sílu, intenzitu • vlastnost toho, co postrádá ukázněnost nebo uspořádanost, nespoutanost, nevázanost:
Divokost peřejí závisí na stavu vody, pro vodáky však Sázava nebývá obtížná.
Jeho skladby mírně ztratily na rockové divokosti.
Jako voják proslul nezkrotností, divokostí a neustálými potyčkami.
Divokost porevolučních poměrů vnímaly některé skupiny obyvatel jako situaci pro ně nebezpečnou.
4.
vlastnost toho, co se odchyluje od běžného průměru, co je nepřiměřené, nápadné, výstřední (ztvárněním, provedením ap.), nápadnost, výstřednost:
V 60. letech návrháři posunuli puntíkový vzor k hravosti až divokosti.
Divokost barev navozující dojem chaosu do ložnice nepatří.
Pro větší objem a divokost účesu jsme vlasy u kořínků upravili malou krepovací žehličkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)