disponovaný
[dɪsponovaniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
(k čemu; pro co; jak)
(o člověku)
mající dostatek duševních schopností, fyzických sil, vhodné předpoklady pro něco • (o věci ap.) příznivě uzpůsobený, patřičně vybavený ap. op. indisponovaný:
mimořádně hlasově disponovaný zpěvák
Střelecky disponovaný útočník mohl přidat i čtvrtou branku.
Někteří lidé jsou disponovaní k víře více než jiní.
Je fyzicky disponovaná pro odbíjenou.
Takto disponovaný vůz zvládne zrychlení z klidu na stovku za pár sekund.
Hra intelektově disponovanějších dětí bývá více tvořivá a nápaditá.
→ i disponovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪsponovaniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
(k čemu; pro co; jak)
(o člověku)
mající dostatek duševních schopností, fyzických sil, vhodné předpoklady pro něco • (o věci ap.) příznivě uzpůsobený, patřičně vybavený ap. op. indisponovaný:
mimořádně hlasově disponovaný zpěvák
Střelecky disponovaný útočník mohl přidat i čtvrtou branku.
Někteří lidé jsou disponovaní k víře více než jiní.
Je fyzicky disponovaná pro odbíjenou.
Takto disponovaný vůz zvládne zrychlení z klidu na stovku za pár sekund.
Hra intelektově disponovanějších dětí bývá více tvořivá a nápaditá.
→ i disponovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)