dispečink
[dɪspečɪŋk]
(2. j. -nku, 6. j. -nku, 6. j. -ncích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨angl.⟩
řízení provozu podniku, dopravy ap. pomocí telekomunikačních technologií • pracoviště zajišťující takové řízení:
provádět dispečink
Na žádost dispečinku záchranné služby vyjeli na místo i hasiči a policie.
Pracovníci dispečinku přijali zprávu o požáru.
Dispečink společnosti převzal hlášení o havárii na hlavním vodovodním řadu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪspečɪŋk]
(2. j. -nku, 6. j. -nku, 6. j. -ncích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨angl.⟩
řízení provozu podniku, dopravy ap. pomocí telekomunikačních technologií • pracoviště zajišťující takové řízení:
provádět dispečink
Na žádost dispečinku záchranné služby vyjeli na místo i hasiči a policie.
Pracovníci dispečinku přijali zprávu o požáru.
Dispečink společnosti převzal hlášení o havárii na hlavním vodovodním řadu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)