dislokovaný
[dɪslokovaniː], [dɪzlokovaniː]
přídavné jméno
1.
umístěný na jiném místě než sídlo základního celku, mimo centrum, ústředí, oddělený, odloučený:
Mimo Pardubice má fakulta dislokovaná pracoviště v České Třebové či v Praze.
Letiště bylo pod kontrolou dislokovaných vojenských jednotek.
Prezident plánuje přemístit část dislokovaných vojáků.
2. medicína
nacházející se na jiném místě, než je jeho původní fyziologická poloha, posunutý, přemístěný:
Základním cílem léčby je vrátit dislokovaný kloubní disk na jeho místo.
Utrpěl dislokovanou zlomeninu krčku stehenní kosti. při které došlo k posunutí kosterního úlomku
→ i dislokovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪslokovaniː], [dɪzlokovaniː]
přídavné jméno
1.
umístěný na jiném místě než sídlo základního celku, mimo centrum, ústředí, oddělený, odloučený:
Mimo Pardubice má fakulta dislokovaná pracoviště v České Třebové či v Praze.
Letiště bylo pod kontrolou dislokovaných vojenských jednotek.
Prezident plánuje přemístit část dislokovaných vojáků.
2. medicína
nacházející se na jiném místě, než je jeho původní fyziologická poloha, posunutý, přemístěný:
Základním cílem léčby je vrátit dislokovaný kloubní disk na jeho místo.
Utrpěl dislokovanou zlomeninu krčku stehenní kosti. při které došlo k posunutí kosterního úlomku
→ i dislokovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)