dislokovat
[dɪslokovat], [dɪzlokovat]
(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, trp. -kován, podst. jm. -kování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
(kdo dislokuje koho4, co {kde; kam})
rozmisťovat, rozmístit osoby nebo objekty jako součásti celku v prostoru, zprav. s ohledem na účelnost a hospodárnost, přemisťovat, přemístit:
Dislokovali jsme zaměstnance personálního útvaru.
Radnice dislokovala hřiště za město.
Do ohrožené oblasti jsou dislokovány vojenské jednotky.
přídavné jméno → i dislokovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪslokovat], [dɪzlokovat]
(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, trp. -kován, podst. jm. -kování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
(kdo dislokuje koho4, co {kde; kam})
rozmisťovat, rozmístit osoby nebo objekty jako součásti celku v prostoru, zprav. s ohledem na účelnost a hospodárnost, přemisťovat, přemístit:
Dislokovali jsme zaměstnance personálního útvaru.
Radnice dislokovala hřiště za město.
Do ohrožené oblasti jsou dislokovány vojenské jednotky.
přídavné jméno → i dislokovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)