debet
[debet]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
finančnictví
1.
záporný zůstatek na účtu způsobený vyčerpáním více finančních prostředků, než je na něm uloženo, dlužná částka na účtu op. kredit:
desetitisícový debet
debet na účtu / na kreditní kartě
výše debetu
úroky z nedovoleného překročení debetu
dostat se / jít do debetu do minusu
□ povolený debet finančnictví
bankou umožněné čerpání peněz z účtu i v případě, že na něm není dostatečná hotovost, do výše sjednané částky a za určitý úrok
syn. kontokorent
2.
(v účetnictví) levá strana účtu dokládající, co má být zaplaceno, dluh, závazek op. kredit:
Podle účetních pravidel je kredit uveden v pravém sloupci rozvahy a debet v levém sloupci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[debet]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
finančnictví
1.
záporný zůstatek na účtu způsobený vyčerpáním více finančních prostředků, než je na něm uloženo, dlužná částka na účtu op. kredit:
desetitisícový debet
debet na účtu / na kreditní kartě
výše debetu
úroky z nedovoleného překročení debetu
dostat se / jít do debetu do minusu
□ povolený debet finančnictví
bankou umožněné čerpání peněz z účtu i v případě, že na něm není dostatečná hotovost, do výše sjednané částky a za určitý úrok
syn. kontokorent
2.
(v účetnictví) levá strana účtu dokládající, co má být zaplaceno, dluh, závazek op. kredit:
Podle účetních pravidel je kredit uveden v pravém sloupci rozvahy a debet v levém sloupci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)