diskotéka
[dɪskoteːka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
zábava spojená s tancem na reprodukovanou moderní hudbu, s různými světelnými efekty a uváděná diskžokejem • zařízení, podnik provozující tuto zábavu:
novoroční / valentinská diskotéka
majitel diskotéky
Zítra se koná pravidelná páteční diskotéka.
Rád chodí na diskotéky.
Večer si vyrazili zatančit na diskotéku.
2.
veřejné komentované přehrávání zvukových hudebních záznamů:
rozhlasová / televizní diskotéka
Poslechovou diskotéku bude komentářem provázet redaktor Českého rozhlasu.
3.
soukromá sbírka hudebních nosičů (CD, gramofonových desek ap.):
probírat se svou diskotékou
doplnit si svou diskotéku
koupit si do své diskotéky nové album
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪskoteːka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
zábava spojená s tancem na reprodukovanou moderní hudbu, s různými světelnými efekty a uváděná diskžokejem • zařízení, podnik provozující tuto zábavu:
novoroční / valentinská diskotéka
majitel diskotéky
Zítra se koná pravidelná páteční diskotéka.
Rád chodí na diskotéky.
Večer si vyrazili zatančit na diskotéku.
2.
veřejné komentované přehrávání zvukových hudebních záznamů:
rozhlasová / televizní diskotéka
Poslechovou diskotéku bude komentářem provázet redaktor Českého rozhlasu.
3.
soukromá sbírka hudebních nosičů (CD, gramofonových desek ap.):
probírat se svou diskotékou
doplnit si svou diskotéku
koupit si do své diskotéky nové album
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)