disident
[dɪsɪdent], [dɪzɪdent]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
člověk, který zaujímá nesouhlasný postoj k oficiální, vládnoucí (zprav. totalitní) ideologii, její aktivní odpůrce:
Za normalizace patřil mezi přední disidenty.
Mezi vyznamenanými byla řada bývalých disidentů a bojovníků proti komunismu.
O podporu pronásledovaných disidentů se kromě Nadace Charty 77 staraly i další organizace.
► disidentka
[dɪsɪdentka], [dɪzɪdentka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Vězněná disidentka byla propuštěna na svobodu.
Disidentka strávila s přestávkami dvanáct let v domácím vězení.
Bývalá disidentka věnuje téměř všechen svůj čas pomoci uprchlíkům.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪsɪdent], [dɪzɪdent]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
člověk, který zaujímá nesouhlasný postoj k oficiální, vládnoucí (zprav. totalitní) ideologii, její aktivní odpůrce:
Za normalizace patřil mezi přední disidenty.
Mezi vyznamenanými byla řada bývalých disidentů a bojovníků proti komunismu.
O podporu pronásledovaných disidentů se kromě Nadace Charty 77 staraly i další organizace.
► disidentka
[dɪsɪdentka], [dɪzɪdentka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Vězněná disidentka byla propuštěna na svobodu.
Disidentka strávila s přestávkami dvanáct let v domácím vězení.
Bývalá disidentka věnuje téměř všechen svůj čas pomoci uprchlíkům.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)