disciplína
[dɪscɪpliːna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
vědomé podřízení vlastní vůle stanoveným pravidlům, předpisům, povinnostem ap., kázeň, disciplinovanost:
Práce z domova vyžaduje větší vnitřní disciplínu.
Utkání rozhodla obrovská disciplína a nasazení po celý zápas.
Všichni poslanci v tajné volbě dodržovali stranickou disciplínu.
Je nutné zlepšit daňovou disciplínu.
2.
vědní, umělecký nebo sportovní obor, odvětví:
atletická / lyžařská / motoristická disciplína
Pětičlenná družstva dětí se utkají v deseti soutěžních disciplínách.
Studium je určeno pro studenty se zájmem o přírodovědné disciplíny.
Portrétování představitelů šlechtických rodů bylo kdysi vrcholnou malířskou disciplínou.
◊ královská disciplína
náročný nebo prestižní obor, oblast působení, kde uspějí pouze zkušení, nadaní ap. jedinci
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪscɪpliːna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
vědomé podřízení vlastní vůle stanoveným pravidlům, předpisům, povinnostem ap., kázeň, disciplinovanost:
Práce z domova vyžaduje větší vnitřní disciplínu.
Utkání rozhodla obrovská disciplína a nasazení po celý zápas.
Všichni poslanci v tajné volbě dodržovali stranickou disciplínu.
Je nutné zlepšit daňovou disciplínu.
2.
vědní, umělecký nebo sportovní obor, odvětví:
atletická / lyžařská / motoristická disciplína
Pětičlenná družstva dětí se utkají v deseti soutěžních disciplínách.
Studium je určeno pro studenty se zájmem o přírodovědné disciplíny.
Portrétování představitelů šlechtických rodů bylo kdysi vrcholnou malířskou disciplínou.
◊ královská disciplína
náročný nebo prestižní obor, oblast působení, kde uspějí pouze zkušení, nadaní ap. jedinci
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)