disciplinovanost
[dɪscɪplɪnovanost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
vlastnost toho, kdo je disciplinovaný, dodržuje disciplínu 1 (kázeň), ukázněnost op. nedisciplinovanost:
Parkoviště pod areálem pojme při disciplinovanosti řidičů desítky aut.
Učitelé si stěžovali na malou disciplinovanost žáků.
O tříbodovém zisku rozhodla naše herní disciplinovanost.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪscɪplɪnovanost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
vlastnost toho, kdo je disciplinovaný, dodržuje disciplínu 1 (kázeň), ukázněnost op. nedisciplinovanost:
Parkoviště pod areálem pojme při disciplinovanosti řidičů desítky aut.
Učitelé si stěžovali na malou disciplinovanost žáků.
O tříbodovém zisku rozhodla naše herní disciplinovanost.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)