disciplína
[dɪscɪpliːna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
pravidla chování platná pro určitou skupinu lidí • vědomé podřízení vlastní vůle takovým pravidlům, disciplinovanost syn. kázeň 1:
internátní škola s přísnou disciplínou
Doma panovala tvrdá disciplína.
Práce z domova vyžaduje větší vnitřní disciplínu.
Utkání rozhodla obrovská disciplína a nasazení po celý zápas.
Léčba akutních bolestí zad vyžaduje velkou disciplínu pacienta.
2. právo
pravidla vykonávání určité činnosti stanovená zákonem, právními předpisy, smlouvou aj. • jednání založené na dodržování takových pravidel syn. kázeň 2:
Zaměstnanci jsou zákonem zavázáni dodržovat služební disciplínu.
Je žádoucí důsledně uplatňovat postihy při porušování platební disciplíny.
Ve stavebním zákoně vyčtete, zda došlo k porušení stavební disciplíny.
Do budoucna se tlak na rozpočtovou disciplínu jednotlivých států bude dále stupňovat.
3.
vědní, umělecký nebo sportovní obor, odvětví:
atletická / lyžařská / motoristická disciplína
Pětičlenná družstva dětí se utkají v deseti soutěžních disciplínách.
Studium je určeno pro studenty se zájmem o přírodovědné disciplíny.
Portrétování představitelů šlechtických rodů bylo kdysi vrcholnou malířskou disciplínou.
◊ královská disciplína
náročný nebo prestižní obor, oblast působení, kde uspějí pouze zkušení, nadaní ap. jedinci
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪscɪpliːna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
pravidla chování platná pro určitou skupinu lidí • vědomé podřízení vlastní vůle takovým pravidlům, disciplinovanost syn. kázeň 1:
internátní škola s přísnou disciplínou
Doma panovala tvrdá disciplína.
Práce z domova vyžaduje větší vnitřní disciplínu.
Utkání rozhodla obrovská disciplína a nasazení po celý zápas.
Léčba akutních bolestí zad vyžaduje velkou disciplínu pacienta.
2. právo
pravidla vykonávání určité činnosti stanovená zákonem, právními předpisy, smlouvou aj. • jednání založené na dodržování takových pravidel syn. kázeň 2:
Zaměstnanci jsou zákonem zavázáni dodržovat služební disciplínu.
Je žádoucí důsledně uplatňovat postihy při porušování platební disciplíny.
Ve stavebním zákoně vyčtete, zda došlo k porušení stavební disciplíny.
Do budoucna se tlak na rozpočtovou disciplínu jednotlivých států bude dále stupňovat.
3.
vědní, umělecký nebo sportovní obor, odvětví:
atletická / lyžařská / motoristická disciplína
Pětičlenná družstva dětí se utkají v deseti soutěžních disciplínách.
Studium je určeno pro studenty se zájmem o přírodovědné disciplíny.
Portrétování představitelů šlechtických rodů bylo kdysi vrcholnou malířskou disciplínou.
◊ královská disciplína
náročný nebo prestižní obor, oblast působení, kde uspějí pouze zkušení, nadaní ap. jedinci
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)