direktiva
[dɪrektɪva], [dɪrektiːva]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.<lat.⟩
zásada upravující určitou činnost, pokyn, směrnice • striktní nařízení, příkaz nepřipouštějící svobodu rozhodování:
být v souladu / v rozporu s direktivou
Evropská unie vydala direktivu o elektronickém podpisu.
Výrobek nevyhovuje direktivě o hračkách.
Nešlo o direktivu, jen o doporučení.
Poslanci hlasovali na základě stranických direktiv.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪrektɪva], [dɪrektiːva]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.<lat.⟩
zásada upravující určitou činnost, pokyn, směrnice • striktní nařízení, příkaz nepřipouštějící svobodu rozhodování:
být v souladu / v rozporu s direktivou
Evropská unie vydala direktivu o elektronickém podpisu.
Výrobek nevyhovuje direktivě o hračkách.
Nešlo o direktivu, jen o doporučení.
Poslanci hlasovali na základě stranických direktiv.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)