diplomatický I
[dɪplomatɪckiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k diplomacii 1 (zahraničněpolitické činnosti), k diplomatovi 1 (státnímu úředníkovi):
člen diplomatické mise
navázat / přerušit diplomatické styky
Chrání ho diplomatická imunita.
V diplomatických kruzích se objevily spekulace o možném kompromisu.
Nosil diplomatický kufřík. s vnitřním členěním, s přihrádkami na dokumenty
2. (2. st. -ičtější)
schopný prozíravě, obratně, vhodně komunikovat a vyjednávat s lidmi • svědčící o tom, taktní:
Byl diplomatický a řekl, že vše zváží.
S lidmi pracuji už pět let a naučila jsem se diplomatickému chování.
Dostalo se nám diplomatické odpovědi. vyhýbavé
Mohl volit trochu diplomatičtější slovník.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪplomatɪckiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k diplomacii 1 (zahraničněpolitické činnosti), k diplomatovi 1 (státnímu úředníkovi):
člen diplomatické mise
navázat / přerušit diplomatické styky
Chrání ho diplomatická imunita.
V diplomatických kruzích se objevily spekulace o možném kompromisu.
Nosil diplomatický kufřík. s vnitřním členěním, s přihrádkami na dokumenty
2. (2. st. -ičtější)
schopný prozíravě, obratně, vhodně komunikovat a vyjednávat s lidmi • svědčící o tom, taktní:
Byl diplomatický a řekl, že vše zváží.
S lidmi pracuji už pět let a naučila jsem se diplomatickému chování.
Dostalo se nám diplomatické odpovědi. vyhýbavé
Mohl volit trochu diplomatičtější slovník.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)