dioxin
[dɪjoksiːn], [dɪjoksɪn]
(2. j. -nu, 6. j. -nu), množné dioxiny (2. mn. -nů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
chemie
silně jedovaté organické sloučeniny chloru vznikající jako vedlejší produkt při výrobě pesticidů nebo při spalování odpadů:
Z chemičky unikaly nebezpečné rakovinotvorné dioxiny.
Laboratoř je schopná odhalit přítomnost dioxinu v potravinách.
Naměřené koncentrace dioxinů v ovzduší mohou vážným způsobem ohrozit lidské zdraví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪjoksiːn], [dɪjoksɪn]
(2. j. -nu, 6. j. -nu), množné dioxiny (2. mn. -nů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
chemie
silně jedovaté organické sloučeniny chloru vznikající jako vedlejší produkt při výrobě pesticidů nebo při spalování odpadů:
Z chemičky unikaly nebezpečné rakovinotvorné dioxiny.
Laboratoř je schopná odhalit přítomnost dioxinu v potravinách.
Naměřené koncentrace dioxinů v ovzduší mohou vážným způsobem ohrozit lidské zdraví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)