diletant
[dɪletant]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨it.⟩
zprav. hanlivé
kdo dělá něco bez potřebných znalostí a schopností, nekompetentně, nekvalitně, neprofesionálně syn. amatér 3; op. profesionál:
Ten zákon připravovali právničtí diletanti, je plný chyb.
Všechny spolupracovníky považoval za naprosté diletanty.
Je to banda diletantů, kteří nevědí, co dělají.
► diletantka
[dɪletantka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Kritici ji označovali za diletantku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪletant]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨it.⟩
zprav. hanlivé
kdo dělá něco bez potřebných znalostí a schopností, nekompetentně, nekvalitně, neprofesionálně syn. amatér 3; op. profesionál:
Ten zákon připravovali právničtí diletanti, je plný chyb.
Všechny spolupracovníky považoval za naprosté diletanty.
Je to banda diletantů, kteří nevědí, co dělají.
► diletantka
[dɪletantka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Kritici ji označovali za diletantku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)