diktátor
[dɪktaːtor]
(2. j. -ora, 3., 6. j. -orovi, -oru, 1. mn. -oři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1.
autoritářský vládce s neomezenou mocí, které dosáhl zprav. bez svobodného souhlasu lidu a kterou využívá k útlaku, samovládce:
zatčení bývalého diktátora
svrhnout diktátora
povstat proti diktátorovi
2. expresivní
kdo něco někomu vnucuje, nařizuje • panovačný člověk, despota:
diktátor vkusu
Řídil divadlo jako typický operní diktátor své doby.
Rodiče se k synovi chovali jako diktátoři.
Když má rodina jen jedno dítě, tak si z něj rodiče někdy vychovají malého diktátora.
► diktátorka
[dɪktaːtorka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
diktátorka módy
panovačná diktátorka celého rodinného klanu
Televize nemůže být kulturní diktátorkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪktaːtor]
(2. j. -ora, 3., 6. j. -orovi, -oru, 1. mn. -oři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1.
autoritářský vládce s neomezenou mocí, které dosáhl zprav. bez svobodného souhlasu lidu a kterou využívá k útlaku, samovládce:
zatčení bývalého diktátora
svrhnout diktátora
povstat proti diktátorovi
2. expresivní
kdo něco někomu vnucuje, nařizuje • panovačný člověk, despota:
diktátor vkusu
Řídil divadlo jako typický operní diktátor své doby.
Rodiče se k synovi chovali jako diktátoři.
Když má rodina jen jedno dítě, tak si z něj rodiče někdy vychovají malého diktátora.
► diktátorka
[dɪktaːtorka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
diktátorka módy
panovačná diktátorka celého rodinného klanu
Televize nemůže být kulturní diktátorkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)