dialektik
[dɪjalektɪk]
(2. j. -ika, 3., 6. j. -ikovi, -iku, 5. j. -iku, 1. mn. -ici, -ikové, 6. mn. -icích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
kdo je schopný logicky diskutovat, pohotový řečník, debatér, polemik:
Byl to velmi obratný dialektik.
Dialektici jsou jako mluvkové mnohem úspěšnější než jako odborníci.
Prostřednictvím svých dialogů se Platón stal známým především jako mistrovský dialektik.
2.
představitel, stoupenec dialektiky 2 (metody poznání):
hegeliánský dialektik
Dialektik Hegel nabádal, že svoboda jedince končí tam, kde narazí na hranice svobody druhého.
Dialektikové hovoří o tom, že máme myslet v rozporech, neboť tak prý odhalíme údajné hlubiny bytí.
► dialektička
[dɪjalektɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Ministryně je rozená dialektička.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪjalektɪk]
(2. j. -ika, 3., 6. j. -ikovi, -iku, 5. j. -iku, 1. mn. -ici, -ikové, 6. mn. -icích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
kdo je schopný logicky diskutovat, pohotový řečník, debatér, polemik:
Byl to velmi obratný dialektik.
Dialektici jsou jako mluvkové mnohem úspěšnější než jako odborníci.
Prostřednictvím svých dialogů se Platón stal známým především jako mistrovský dialektik.
2.
představitel, stoupenec dialektiky 2 (metody poznání):
hegeliánský dialektik
Dialektik Hegel nabádal, že svoboda jedince končí tam, kde narazí na hranice svobody druhého.
Dialektikové hovoří o tom, že máme myslet v rozporech, neboť tak prý odhalíme údajné hlubiny bytí.
► dialektička
[dɪjalektɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Ministryně je rozená dialektička.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)