dezolát II
[dezolaːt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální vyšší
1.
věc, objekt ap. v dezolátním stavu:
Orchestrion byl úplný dezolát.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v centru obce je naprostý dezolát.
2.
dezolátní stav:
chrup v dezolátu
Chodníky a silnice máme v dezolátu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dezolaːt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
věc, objekt ap. v dezolátním stavu:
Orchestrion byl úplný dezolát.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v centru obce je naprostý dezolát.
2.
dezolátní stav:
chrup v dezolátu
Chodníky a silnice máme v dezolátu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)