děvečka
[ďevečka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1. historické, regionální, Čechy, střední Morava
pomocnice v domácnosti pracující za mzdu, stravu a byt (zejména v zemědělství), děvče, služka, služebná:
děvečka ze statku
Sloužila u sedláka jako děvečka.
Pán poručil děvečce, aby šla posekat trávu.
Měl hospodářství, o něž se mu starali čeledín a děvečka.
2. expresivní
(často v důvěrném oslovení) (mladá) žena vůbec syn. děvče 4, děvenka 1:
Jak je ti, děvečko moje zlatá?
Ale jdi, děvečko, to nic, to přejde.
◊ děvečka pro všechno
člověk využívaný až zneužívaný pro práci nebo často podřadné služby nejrůznějšího druhu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďevečka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1. historické, regionální, Čechy, střední Morava
pomocnice v domácnosti pracující za mzdu, stravu a byt (zejména v zemědělství), děvče, služka, služebná:
děvečka ze statku
Sloužila u sedláka jako děvečka.
Pán poručil děvečce, aby šla posekat trávu.
Měl hospodářství, o něž se mu starali čeledín a děvečka.
2. expresivní
(často v důvěrném oslovení) (mladá) žena vůbec syn. děvče 4, děvenka 1:
Jak je ti, děvečko moje zlatá?
Ale jdi, děvečko, to nic, to přejde.
◊ děvečka pro všechno
člověk využívaný až zneužívaný pro práci nebo často podřadné služby nejrůznějšího druhu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)