devatery
[devaterɪ]
(jen mn., 1. mn. ve všech rodech vyjma m. živ. devatery, v rodě s. i devatera, 4. mn. ve všech rodech devatery, v rodě s. i devatera, jinak skloňování podle příd. jm. mladý)
číslovka
1. číslovka souborová
vyjadřuje, že souborů jednotlivin je devět:
devatery lyže
Vyhodil devatery ponožky. devět párů
2. číslovka základní
(ve spojení se jmény pomnožnými)
označuje počet 9:
devatery šaty
devatery brýle
devatery noviny
za devaterými zavřenými dveřmi
→ devatero I, devatero I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[devaterɪ]
(jen mn., 1. mn. ve všech rodech vyjma m. živ. devatery, v rodě s. i devatera, 4. mn. ve všech rodech devatery, v rodě s. i devatera, jinak skloňování podle příd. jm. mladý)
číslovka
1. číslovka souborová
vyjadřuje, že souborů jednotlivin je devět:
devatery lyže
Vyhodil devatery ponožky. devět párů
2. číslovka základní
(ve spojení se jmény pomnožnými)
označuje počet 9:
devatery šaty
devatery brýle
devatery noviny
za devaterými zavřenými dveřmi
Poznámka Podle Internetové jazykové příručky lze považovat původem ženskou koncovku -y v 1. pádě mn. č. i pro střední rod za stylově neutrální (vedle koncovky -a). V 1. pádě mn. č. v rodě m. živ. se tvar číslovky devatery nepoužívá.
→ devatero I, devatero I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)