detekovat
[detekovat]
(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, trp. -kován, podst. jm. -kování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
zřídka detegovat
[detegovat]
(1. j. -guji, -guju, 3. j. -guje, 3. mn. -gují, -gujou, rozk. -guj, čin. -goval, trp. -gován, podst. jm. -gování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
zřídka detektovat
[detektovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. odborné (co, kdo detekuje co)
cíleně vyhledávat, vyhledat něco skrytého, nepřístupného přímému pozorování, odhalovat, odhalit:
detekovat choroby v časnějším stadiu
radary schopné detektovat rakety do vzdálenosti 2000 kilometrů
Downův syndrom může být detekován amniocentézou u plodu.
Software detekoval všechny varianty škodlivých kódů.
Chytré odpadkové koše dokážou detekovat odloženou výbušninu.
Čidla spolehlivě detekují pohyb pachatele v objektu.
Akcelerometry detegují prudký náraz auta a dají pokyn k nafouknutí vzduchových pytlů.
2. chemie, fyzika (co, kdo detekuje co {čím})
zjišťovat, zjistit, dokazovat, dokázat přítomnost určitého jevu, látky ap. chemickými nebo fyzikálními metodami:
Výhodou optických senzorů je schopnost detekovat téměř jakékoliv kapaliny.
Prvky jsou detekovány i při velmi nízké koncentraci.
Enzymy jsou detegovány vhodným obarvením.
Jednotlivé složky směsi se detegují speciálními činidly.
Neutronové záření lze detektovat pomocí krystalů jodidu lithného.
3. elektrotechnika (co detekuje co)
zachycovat, zachytit a zaznamenávat, zaznamenat elektromagnetické, akustické vlnění, příjímat, přijmout:
Ve vysílači se mění pouze výkon, který je detekován v přijímači.
Na elektrodě lze detegovat signál.
Přijímač detektuje vysokofrekvenční kmity přijaté anténou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[detekovat]
(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, trp. -kován, podst. jm. -kování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
zřídka detegovat
[detegovat]
(1. j. -guji, -guju, 3. j. -guje, 3. mn. -gují, -gujou, rozk. -guj, čin. -goval, trp. -gován, podst. jm. -gování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
zřídka detektovat
[detektovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. odborné (co, kdo detekuje co)
cíleně vyhledávat, vyhledat něco skrytého, nepřístupného přímému pozorování, odhalovat, odhalit:
detekovat choroby v časnějším stadiu
radary schopné detektovat rakety do vzdálenosti 2000 kilometrů
Downův syndrom může být detekován amniocentézou u plodu.
Software detekoval všechny varianty škodlivých kódů.
Chytré odpadkové koše dokážou detekovat odloženou výbušninu.
Čidla spolehlivě detekují pohyb pachatele v objektu.
Akcelerometry detegují prudký náraz auta a dají pokyn k nafouknutí vzduchových pytlů.
2. chemie, fyzika (co, kdo detekuje co {čím})
zjišťovat, zjistit, dokazovat, dokázat přítomnost určitého jevu, látky ap. chemickými nebo fyzikálními metodami:
Výhodou optických senzorů je schopnost detekovat téměř jakékoliv kapaliny.
Prvky jsou detekovány i při velmi nízké koncentraci.
Enzymy jsou detegovány vhodným obarvením.
Jednotlivé složky směsi se detegují speciálními činidly.
Neutronové záření lze detektovat pomocí krystalů jodidu lithného.
3. elektrotechnika (co detekuje co)
zachycovat, zachytit a zaznamenávat, zaznamenat elektromagnetické, akustické vlnění, příjímat, přijmout:
Ve vysílači se mění pouze výkon, který je detekován v přijímači.
Na elektrodě lze detegovat signál.
Přijímač detektuje vysokofrekvenční kmity přijaté anténou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)