detašovat
[detašovat]
(1. j. -šuji, -šuju, 3. j. -šuje, 3. mn. -šují, -šujou, rozk. -šuj, čin. -šoval, trp. -šován, podst. jm. -šování)
sloveso dokonavé i nedokonavé
⟨fr.⟩
(kdo detašuje co, koho4 kam)
přesunout, přesouvat část činnosti, organizace, jednotky ap. mimo sídlo základního celku, oddělit, oddělovat syn. vyčleňovat, vyčlenit:
detašovat produkci do rozvojových zemí
V budově byl po dobu pěti let detašován obecní živnostenský úřad magistrátu.
Jednotka byla detašována na základně.
Některé výzkumné aktivity fakulta detašovala do malého městečka u Prahy.
příd. jm. detašované pracoviště
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[detašovat]
(1. j. -šuji, -šuju, 3. j. -šuje, 3. mn. -šují, -šujou, rozk. -šuj, čin. -šoval, trp. -šován, podst. jm. -šování)
sloveso dokonavé i nedokonavé
⟨fr.⟩
(kdo detašuje co, koho4 kam)
přesunout, přesouvat část činnosti, organizace, jednotky ap. mimo sídlo základního celku, oddělit, oddělovat syn. vyčleňovat, vyčlenit:
detašovat produkci do rozvojových zemí
V budově byl po dobu pěti let detašován obecní živnostenský úřad magistrátu.
Jednotka byla detašována na základně.
Některé výzkumné aktivity fakulta detašovala do malého městečka u Prahy.
příd. jm. detašované pracoviště
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)